Rekordy v Arcade Hrách
Je lidskou přirozeností, že jakmile jedinec dosáhne určité formy umění ve svém oboru, hledá možnosti jak porovnat své schopnosti s jinými lidmi. Na těchto myšlenkách je postavena sportovní kultura pěstovaná od pradávných let dávno před vznikem písma, a tak není žádným divem, že se lidé mezi sebou začali poměřovat i v umění hraní videoher od jejich prapočátku v 70. letech 20. století kdy herní průmysl teprve vznikal. Spolu s tehdejším fenomenálním úspěchem videoherních automatů které v hernách nahradily celou řadu elektromechanických mašinek pro zábavu, se v USA a Japonsku zamýšleli nad tím jak ještě více hraní zpropagovat, aby na něm samozřejmě výrobci i provozovatelé automatů vydělali větší peníze. Popularizaci pomáhaly televizní pořady, různá mistrovství a turnaje, přesto však šlo o okrajovou činnost a pro špatně změřitelnou úspěšnost těchto akcí k jejich velkému rozmachu nedošlo.
Jelikož však herní desky v automatech měly různé možnosti jak nastavit obtížnost, brzy nastal problém jak jednotlivé výsledky z turnajů porovnávat, neboť ty nejlepší výkony měly právo být zapsány do Guinnessovy Knihy Rekordů. Tam však na příchod virtuálních bojovníků nebyli připraveni a neznaje technických parametrů herních desek, uznali několik rekordů přestože byly nahrány na snadnou obtížnost a jinému hráči který se dostal dále na vyšší obtížnost nikoliv, protože měl méně bodů. A právě v této době vznikla organizace Twin Galaxies (TGI), kterou Guinness pověřil ověřováním, zaznamenáváním a správou všech videoherních rekordů napříč platformami. Tam se zároveň rozlišuje zda jste hráli hru na skutečném arkádovém hardwaru, na emulátoru nebo konverzi na některém počítači nebo herní konzoli. Pro každého milovníka arkádovek však vždy byl nejcenější rekord právě z arcade verze, tedy ze hry běžící na skutečném historickém herním hardwaru.
Zprvu komisaři TGI objížděli turnaje a dohlíželi na hráče u automatů, později od “prověřených kamarádů” a rekordmanů začali přijímat záznamy jejich rekordů nahraných doma na VHS kazetách. Z toho pak pramenilo hned několik skandálů, kdy uznali rekordy které fyzicky vůbec nešly nahrát (Dragster na Atari 2600) nebo různě poslepované záznamy z několika pokusů za sebou u jiných expertů. Organizaci samotné to spousta poctivých hráčů doteď nemůže odpustit, přestože nyní mají nastavená pravidla velmi přísně a nedají se obejít. TGI však znovu získává na kreditu a v současnosti ověřují i rekordy na moderních herních konzolích, počítačích i mobilních telefonech.
Kde se ale vzali borci schopní srovnání se světovou konkurencí právě v Čechách? V 80. letech byla pro celou generaci hráčů vrcholem roku pouť která přijela k vám na náměstí nebo sídliště. Obvykle tam bývala aspoň jedna maringotka s československými podomácku zbouchanými automaty ve kterých byly kromě televizí zakázané západní arkádové herní desky propašované přes hranici světskými z Německa. A právě na těchto automatech vyrostla specifická generace hráčů, dnešní 40-50ti letí kmeti, kteří na poutích objevili kouzlo barevných videoher které je naprosto fascinovaly a začali je intenzivně hrát a studovat. Později se automaty z poutí přesunuly do kamenných heren, ze kterých zmizely až v druhé polovině 90. let, kdy se začalo hrát více na konzolích a počítačích doma. A jeden by řekl, že všechno pěkné musí někdy skončit a že arkádoví borci přešli na novější hry, ale to se u mnoha z nich nestalo. K rozvoji rekordní komunity u nás pomohly v 90. letech emulátory arkádových automatů (Callus, M.A.M.E. aj.), díky kterým bylo možno v teple domova hrát milované arkádovky i na vašich počítačích. Když k tomu připočteme zvyšování dostupnosti internetu po celém světě od roku 2000, hráči arkádovek se scházeli na IRC kanálech, později vznikla diskusní fóra a v nich si hráči své výkony porovnávali. U nás se rekordmani scházeli na českých portálech Emux a Rotax, díky kterým ohromná spousta lidí nezapomněla jak se pradávné arkádovky hrají a poctivě pilovali své schopnosti, a to pouze pro vlastní radost ze hry.
Rekordmani u nás sice pošilhávali po výsledcích na TGI, ale arkádového hardwaru tady nikdy moc nebylo a tehdejší jazyková bariéra klukům stejně zabraňovala se domluvit jak jejich mistrovství v některých hrách potvrdit. Klíčové pro snažení tuzemských hráčů bylo být mistrem na Emuxu či Rotaxu, a samotné tabulky rekordů na TGI brali spíše jako doplňkové srovnání se světem.
Stojaté vody zdejší rekordmanské scény v roce 2011 rozčeřilo otevření muzea automatů ArcadeHry v Červeném Újezdě. Společný zájem o staré arkádové videohry do muzea brzy přivedl české rekordmany z obou tuzemských emulátorových portálů, kteří se museli přijet podívat na to jak jejich milované videohry vypadají v originálních automatech, a také jak se hrají na skutečném železe, aby i jejich hraní v emulátorech mělo fyzičtější rozměr. Proběhlo dokonce i několik turnajů během kterých si rekordmani i provozní tým muzea otestovali své schopnosti, a jelikož si společně padli do oka hned s několika hráči, postupně se začaly střádat rekordní plány. Hlavní myšlenkou bylo pomoci klukům dostat jejich rekordy do Guinnessovy Knihy Herních Rekordů, kterou spravují právě Twin Galaxies, když už v Čechách nezbytné herní automaty a herní desky konečně byly dostupné v odpovídající kondici.
Zcela netuše co se v USA aktuálně řeší ohledně skandálů s podvodníky, byli TGI osloveni provozovatelem muzea ArcadeHry Honzou Ornou s dotazy na podmínky jak bychom mohli využít zdejší potenciál unikátních herních automatů a schopností hráčů světové třídy. Náš plán byl zaznamenat rekordy na kameru a poslat k nim na ověření. První reakce však od nich byla jednoznačné NE. Pokud jsme měli zájem zkusit své štěstí, doporučili nám přijet do American Classic Arcade Muzea (ACAM neboli FunSpot) a dva týdny tam s nimi zkoušet štěstí za fyzické účasti jejich komisařů. Což o to, krásný nápad a výlet, ale finančně trochu mimo možnosti našich borců. Po necelých dvou letech jsme se o totéž pokusili znovu a byli jsme odmítnuti ještě rezolutněji, že žádné záznamy prostě poslat nemůžeme a znovu nás pozvali do FunSpotu na výroční turnaj. Věc jsme pak odložili s tím, že si kluci našetří a jednoho dne se tam na stará kolena vypravíme a užijeme si to na plné pecky. Neuplynul však snad ani půlrok, a v té době celou rekordní komunitou v USA pulzoval spor Billyho Mitchella s Twin Galaxies, neboť vznikly velké pochyby ohledně jím zaslané kazety VHS s jeho rekordem v Donkey Kongu, který mu před lety na TGI uznali, aby nyní různí audio a video odborníci rekord napadli s tím že je to poslepovaných několik záznamů dohromady, není jednoznačné na jakém hardwaru se to hraje, neboť se prokázalo, že herní arcade deska to nebyla, což vyústilo v následný soudní spor.
Toto zjištění aktuální situace však bylo na Honzu Ornu už příliš. Nastal čas si své místo na slunci vydupat a ve spravedlivém rozhořčení poslal do TGI bezkompromisní email s jednoznačnými dotazy: Jak je možné, že Mitchell může poslat videokazetu a je mu uznána, a my jsme několikrát nabízeli záznam v digitálu ve vysokém rozlišení na celý gameplay i herní desku (přestože ta na Mitchellově záběrech vůbec vidět ani nebyla) a toto bylo odmítnuto jako nepřijatelné? Má TGI za úkol držet bariéru před ostatními rekordmany ze světa, aby rekordmani zejména z 80. let zůstali hvězdami na doživotí, přestože je velká šance, že mohou být překonáni a tím se hranice lidských možností ve vybraných hrách posune výše, což by samo o sobě měl být největší zájem Twin Galaxies? Neuplynul ani týden a patrně i vlivem tehdy probíhající masírky ze strany komunity a médií, bylo z TGI sděleno, že tyto argumenty pečlivě zvážili a že stanovili podmínky dle kterých můžeme my z Čech i jiní hráči ze světa posílat své rekordy pro zápisy do Twin Galaxies a tím pádem i do Herní Guinessovy Knihy Rekordů. Pravidla vycházely z našich původních návrhů opakovaných ve všech našich emailech. Tento vpravdě historický průlom jsme oslavili a následně, aby nezůstalo jen u slov, jsme zahájili přípravu prvního honu na rekord.
#czecharcaderepre
Tehdejší jádro týmu tvořil vedle Orny z muzea ArcadeHry ještě známý hráč z tuzemských portálů Petr LEX Prokop, který přivedl svého kamaráda Martina WES Koláře, který v zápisech rekordů na domácích arcade portálech značně dominoval. Jeho nasazení mělo být pro Prokopa i bičem na zlepšení výkonů, neboť mezi nimi panovala rivalita již od chlapeckých let kdy se potkali v jedné z brněnských videoheren. Tato taktika se ukázala jako velmi funkční a i později jsme se snažili na zvolené hry posílat podobné dvojice, aby se hráči navzájem nutili zlepšovat a tím jsme rekord dostali o pár příček výš. Nemaje v té době dostatečnou videotechniku na natočení rekordů, přidali se k týmu Daniel Kučera a Peter Bahnik z kanálu Retro Hráč. Tím byl položen základní kámen Czech Arcade Repre, přirozeně neformálního a neoficiálního sdružení, později jsme se sami začali nazývat “samozvaná organizace Czech Arcade Repre” (zkráceně CAR). Rozhodli jsme se v zámoří naše rekordy prezentovat jako společnou vůli zdejší komunity potvrdit, že i v Čechách žijí hráči světové kvality, aby si u Twin Galaxies nemysleli, že je to jen nějaká sólová akce. Vyhlásili jsme starým pořádkům na TGI válku a náš hon na arkádové rekordy tímto započal...
